Sezóna očima trenérky: Libuše Dvořáková

V pátém díle posezónních rozhovorů s trenéry odpovídá na otázky trenérka starších žákyň Libuše Dvořáková.

Ahoj Libuško, jak hodnotíš uplynulou sezónu?
Ahoj…

Sezonu hodnotím jedním slovem jako velmi vydařenou. Vzhledem k tomu, že trénuji v našem klubu druhým rokem a děvčata jsem postupně poznávala jak osobně  tak herně, myslím, že výkonnostně šla velmi nahoru. Začátkem loňské sezóny se nás na trénincích setkávalo cca 10-15 hráček, to se postupně velmi výrazně změnilo… trénovaly jsme v počtu 20 dívek a více, docházka byla více jak 90%, z čehož pramení, že florbal hráčky baví, líbily se jim tréninky a navíc k nám do klubu během sezony přibylo mnoho nových tváří.

V lize proti vám nastoupil pouze tým z Kaplice. Jaké byly největší zbraně vašich soupeřek?
Asi tou největší zbraní byla jejich fyzička, hlavně v první polovině roku. Takže nezbývalo, než se zaměřit právě na tu. Tréninky jsme formovaly do této podoby, ale samozřejmě jsme se věnovaly i herní části, technice a hlavně práci s hokejkou samotnou. Tam bych viděla ohromný posun.

Četností tréninků a právě docházkou děvčat jsme se během 3-4 měsíců staly rovnocennými soupeřkami Kaplice a pak nám nedělalo žádný větší problém zápasy s právě favorizující Kaplicí dovést do výhry. Od poloviny sezony jsme  trápily spíš my je, než aby trápily ony nás. Po první výhře děvčatům přibylo potřebné sebevědomí a do dalších zápasů už jsme vstupovaly bez jakékoliv větší obavy nad děvčaty z Kaplice vyhrát.

Z prvních zápasů odcházely šťastněji soupeřky, jenže během sezóny šly vaše výkonu směrem nahoru a v konečném součtu jste vyhráli víckrát. Co bylo příčinou zlepšení?
Hlavní příčinou dle mého názoru je parta, která mezi holkami postupně vznikala a musím podotknout, že i vztahy s trenérkami. Staly jsme se s Veronikou Šraierovou jejich kamarádkami, které si ale umí i zakřičet, pokárat….poradit a děvčata to respektovala. S počtem 20ti a více hráček na tréninku se výborně pracuje, musím zdůraznit, že tréninky z jejich strany byly v plném nasazení, přijímaly naše upozornění, rady, pochvaly…ale hlavně, bylo na všech dívkách vidět odhodlání se neustále zlepšovat a pracovat na sobě. Když parta takhle funguje, je práce trenéra radostí, člověk se na čas trávený s nimi těší a odchází vždy s pocitem, že ten čas, energie a práce má smysl. To je největší odměna.

Co je potřeba zlepšit během léta, aby nadcházející sezóna byla ještě lepší?
V létě a vlastně teď už v posezónní přípravě čeká na děvčata spoustu věcí. Některá z nich se velmi tvrdě probojovala do krajské reprezentace žákyň, odjíždí na celorepublikový turnaj do Plzně. Máme ve finální nominaci tři jména- Fuková Nikola, Kubešová Tereza a Skříšovská Petra. Dvě z nich si vysloužila post v první formaci a dovolím si zmínit, že se nevěnuji florbalu dlouho…cca 2 roky. To je neskutečný úspěch a posun jich samotných. Jedním slovem celý rok dřely a právem si to zaslouží.

S dalšími děvčaty odjíždíme v červenci na mezinárodní turnaj PG do Prahy. Nominaci dostala opět děvčata, která se během roku výrazně  posouvala. Jsem na ně jedním slovem  pyšná.

Co musíme zlepšit? Pořád je co zlepšovat….florbal sám o sobě se stává „moderním“ sportem, to vidíme všichni, co se kolem sportu pohybujeme. Konkurence je vysoká. My chceme být pořád lepší, chceme vyhrávat, abychom prožívaly ty šťastné emoce, ale chceme i prohrávat, aby nás ty smutnější emoce posouvaly dál…Každý odehraný zápas je neskutečnou zkušeností, každý zápas je jiný.

Budeme hrát pětkový florbal, některá děvčata už ho okusila v kategorii dorostenek. Budeme hrát proti jiným soupeřům než je Kaplice. Těšíme se na to.

Máme v naší kategorii starších žákyň mnoho talentovaných hráček a vesměs všechna děvčata, která trénuji nemají florbal  pouze jako doplňkový sport, ale je to pro ně druhý život. Stal se jím. Takže v další sezoně chceme sbírat nové zkušenosti, trénovat v minimálně stejném tempu jako letos a chceme si ty naše tréninky, zápasy a společné chvíle hlavně užívat. Jsme totiž parta, kterou by nám ostatní možná mohli i závidět!