Mladší žáci si na závěr sezóny začundrovali

V mládežnických kategoriích je to už tak. Každý rok něco končí a něco zase začíná. Naše skvělá mlží parta se sice za rok ve starších žácích znovu potká, ale aby nám, trenérům nebylo smutno, tak jsme se rozhodili zakončit sezónu ještě jednou taškařicí.
V sobotu 15.6. jsme se sešli u Maláku a vyrazili svižným pochodem podél Malše. První, ač neplánovanou, zastávkou bylo outdoorové hřiště v Roudném, které vybídlo naše stádo makaků ke kruhovému tréninku. Nikdo se nepozvracel, ani nezranil a po chvíli jsme mohli pokračovat dál. Brzy jsme se zakousli do kopců za Vidovem, ale jsme na vrcholu tréninku, takže nikdo nefňuká a cesta nám báječně ubíhá. Procházíme Heřmaní, míjíme Borovnici a po 12 kilometrech sice můžeme ždímat trika, ale je tu konečně slíbený řízek a kofola v novoveské nádražce. Trenéři se samozřejmě taky těší, ale ne na kofolu. Po dobré baště a truňku přecházíme do blízké kuželny a kluci rozehrávají turnaj v kuželkách. Už jen samotné názvy týmů vyvolávají úsměv, v kuželně vládne veselí, ale samozřejmě také tradiční soutěživost. Po třech hodinách má většina kluků jednu ruku dlouhou a je na čase šlápnout poslední tři kiláčky a připravit vysokohorský tábor na příchod studené fronty. V lese budujeme dokonalé i méně dokonalé přístřešky, rozděláváme oheň, hraje se fotbálek a opékají buřtíci. První liják prověřuje naše přístřešky kolem osmé a je zřejmé, že pokud se počasí neumoudří, tak budou muset někteří kluci pro nocleh raději využít zázemí blízké myslivecké chaty. S čímž jsme ovšem počítali, protože naše bivaky byly zamýšleny pro rozumný komfort v mírném dešti, ale středně velkou lavinu už prostě odpružit nemohly. Déšť ustává a kluci hrají s nadšením bosý fotbal na podmáčené louce. Druhý liják přichází ve chvíli, kdy rozehráváme noční bojovku. Uvnitř chaty hoši hádají slova z pantomimických výstupů svých kamarádů, aby mohli doplnit tajenku a zjistit jakou relikvii budou hledat v setmělém lese plném dvou strašidel (junior Ondra Veselý a dorostenec Jirka Dědič). Konečně přestává pršet, všichni mají vyluštěno a po skupinkách vyráží do tmavého hvozdu. Jsou to všichni nebojsové, ale někteří se vracejí do bezpečí kempu mnohem rychleji než do obrany v zápase. Počasí se umoudřuje, ukazuje se měsíc s hvězdami a my znovu rozděláváme oheň. Taková půlnoční topinka má svoje kouzlo. Kolem ohně se skládají náhodné věty, které někteří, předčasně vyspělí, jedinci doplňují k pobavení všech dospěláckou tématikou. Kolem jedné ale padá únava už i na největší vtipálky a všichni se kuklíme do spacáků. Poslední deštík ťuká na naše přístřešky nad ránem, ale nemá takovou sílu, aby nás z pohodlí našich kokonů vyhnal.
V neděli už jsme jen poklidili kemp, posnídali, stihli i krátký fotbálek a po šesti kilometrovém přesunu mohli naši rangeři u Maláku dojíst poslední, studené buřty a sdělit své zážitky rodičům.
Doufám, že si to kluci užili stejně jako my, trenéři. Děkuji všem svým kolegům za přípravu akce a také paní Oulehlové, Koubové a „teta Cuř“ Cuřínové za skvělou logistickou podporu