Lucie Bicková: Přijde mi, že kluci mají mnohem častěji nějaké průpovídky k rozhodčím

Lucka Bicková nastoupila o víkendu v dresu Štírů B. Svým dobrým výkonem přispěla ke druhé výhře Béčka v sezóně. Jak se ji hraje mužská soutěž nebo jak se dostala k trénování dětí se dozvíte v rozhovoru.

Ahoj Lucko, máš za sebou první zápas v mužské kategorii a rovnou v divizním zápase. Jak svůj první zápas hodnotíš?
Ahoj, svůj výkon hodnotím vcelku pozitivně. I přes malé chyby si myslím, že se mi zápas vydařil a svoje cíle, co jsem si dala do zápasu se mi podařilo splnit. Jen jediné co tomu chybělo byl nějaký ten kanadský bod, ten by byl třešničkou na dortu.

Nemůžu se nezeptat, jak přijali spoluhráči, že mají v týmu holku?
Tak většinu spoluhráčů jsem znala už díky bráchovi, takže jsem věděla do čeho jdu, ale musím přiznat, že ze začátku jsem měla pocit, že mě kluci moc neberou a že jsou tam pochybnosti ohledně holky v týmu.  To si myslím, že se ale během zápasu a po zápase změnilo. Kdy se ukázalo, že se mezi nima neztratím a jsem platnou součástí týmu a trochu se atmosféra uvolnila z mého pohledu.

Jak si zmínila nastoupila si po boku tvého staršího bráchy Lukáše. Už jste se v jednom týmu někdy potkali a jak se ti hraje s bráchou?
Přímo takto v týmu ne, vždy jen na trénincích nebo na nějakých sranda turnajích. Ale vlastně jsem moc ráda, že spolu konečně hrajeme, protože díky němu jsem florbal začala hrát. A jak se mi s nim hraje? Jak je v bráně tak se s nim tolik do kontaktu nedostanu, ale myslím si, že v sobě vzájemně máme parťáka a podporujeme se hodně, hlavně jeden na druhým poznáme, když něco není úplně v pohodě, tak za sebou dojdeme a podpoříme se. Jsem díky němu i víc v klidu a nemám strach, ať už by se dělo cokoliv.

Jak reagoval, když zjistil, že budeš jeho spoluhráčka?
Tak on s tím nápadem přišel a pak se přidalo ještě pár lidí. Takže jak reagoval to nevím, ale byl jeden z lidí, co mi věřili a “donutili” mě, abych ještě hrála a nekončila s hraním. Takže snad je rád, že mě přesvědčil.

V minulé sezóně jsi hrála 1.ligu juniorek za Tatran. Můžeš porovnat divizi a nejvyšší soutěž juniorek?
Ligy jsou dost odlišné. V juniorkách to bylo více o hře na balonku a jeho rychlosti a taktice. V divizi mi to přijde mnohem silovější. Co jsem zatím viděla za zápasy nebo hrála, tak mi přijde, že v divizi má člověk více času na přihrávku nebo střelu než to bylo v juniorkách. Ale zase je to tvrdší než holčičí florbal.  A přijde mi, že kluci mají mnohem častěji nějaké průpovídky k rozhodčím.

V klubu si začala v minulé sezóně působit i jako trenérka u přípravky. Jak si se k trénování dostala?
K trénování jsem se dostala částečně jako slepej k houslím, když se mě Víťa Strouhal zeptal, jestli bych nemohla přijít, že někdo vypadl. A kvůli tomu, že mě práce s dětmi baví už dlouho, tak jsem na to kývla. Začalo mě to neskutečně bavit a naplňuje mě to, tak jsem u toho zůstala.

Mas nějaký florbalový sen? Ať už hráčský či trenérský.
Hráčské sny už žádné velké asi nemám, maximálně se udržet v kádru a ukázat, že i holka může hrát za chlapi.  
Co se týče jako trenérka tak bych se chtěla pořád zlepšovat a vzdělávat. Hlavně být vzorem pro děti a nadchnout je pro florbal a sport obecně a věnovat se jim i na dalších štírských akcích mimo tréninky. Cíl zatím žádný velký nastavený nemám tak uvidíme kam mě trénování v budoucnosti zavede, času je ještě spoustu.