Mlží advent zažehl nejen svíčky, ale i emoce
První adventní víkend nabídl mimo jiné také další zápasy jihočeské ligy mladších žáků. Náš program odstartoval sobotními zápasy 1.koše v Hrdějovicích a pokračoval nedělním kláním 2.koše v Táboře.
I přes důkladnou rozcvičku nám v poslední době nám utíkají začátky zápasů a snad i díky neobvyklému času začátku turnaje tomu nebylo jinak ani v sobotu. Zelení nejprve museli dotahovat jednogólové manko proti Strakonicím. Gólostroj první lajny se sice rozbíhal pomaleji, ale naštěstí ho zastoupili další dvě lajny a brzy po poločase jsme výsledek otočili na 3:1. Nedlouho poté ovšem soupeř snížil a v přesilovce, kdy ovšem našemu faulu předcházela nepotrestaná hra soupeře bez hole, srovnal. Kluci zatlačili slzu a opět strhli vedení na svou stranu. O to jsme sice v závěru po nedůsledně odbráněné rozehrávce z křížku přišli, ale oba týmy si za svoje nasazení a florbalový um ten pomyslný, remízový bodík jistě zasloužily. Aniž bychom to tušili, tak mnohem intenzivnější zážitek nás čekal v tradičně vypjatém utkání s Milevskem. Na tomto turnaji jsme se snažili do naší hry více zapracovat aktivní prvky, což sebou přináší i riskantnější pojetí obrany. Střelecky disponovaný soupeř častější větrání v našem defenzivním valu trestal a brzy nám uhnal do tříbrankového trháku. Letošní zelení si ale v dohánění náskoku soupeře libují a na začátku druhé půle se zásluhou zejména první lajny s neúnavným centrem Šimonem Švédou ujímají vedení 4:3. Potud super. Bohužel v tuto chvíli přicházejí důsledky příliš rozvolněného metru posuzování, který se prolíná celým turnajem. Na hřišti se objevuje nesportovní chování a hokejové zákroky, za které se i v ledovém sportu chodí vychladnout do šatny. Jen se štěstím končí pouze chlapskou slzou a pozdějšími modřinami. Na lavičce, se střídavými úspěchy, krotíme nejen emoce hráčů, ale i ty vlastní a stejný problém bohužel řeší hlasitě i tribuna. V tuto chvíli přestává být florbal pro děti zábavou a radostí, a tato situace vrhá stín na jinak oboustranně kvalitní zápas, který skončil skvělou trefou Davida Večerníka z první a remízou 5:5. Emocím jsme podlehli všichni, ale zápasy týmů věkové kategorie počínající puberty prostě nelze rozhodovat způsobem vhodným pro přípravku. Pachuť tohoto představení se nám naštěstí podařilo spláchnout v posledním utkání proti Písku, které jakkoliv se hrálo naplno, tak probíhalo v kamarádském duchu, jak je ostatně v těchto duelech zvykem. Písečtí se prali statečně a jejich výkon je jistě příslibem pro další sezóny, nicméně tým složený z poloviny z elévů mohl Zeleným vzdorovat pouze v určitých fázích, ne však po celý zápas. Viděli jsme spoustu krásných kombinací, krosových přihrávek, individuálních dovedností a samozřejmě i gólů, o které se podělilo mnoho hráčů. Za zmínku jistě stojí znovu nalezená střelecká forma Handyse (Honza Hejda) a málo vídaná trefa Toma Dědiče, který z prostoru křížku zužitkoval milimetrově přesnou přihrávku Oliho Tomáše a z první vymetl protilehlou šibenici.
Nedělní epizoda Modrých začala matchem proti Meťáku, který posléze celý turnaj jednoznačně ovládl. I přes prospaný začátek jsme se postupně na tempo soupeře adaptovali a téměř i smazali čtyřgólové manko z první půle. Naše šance držel vynikající Johny Bican v brance, ale ani on nedokázal pohotovějším a individuálně zdatnějším hráčům městského rivala zabránit v závěru v definitivním rozluštění výsledkové tajenky.
Náš druhý zápas proti milevským žralokům měl být papírově tím nejvyrovnanějším, ale nakonec byl tím nejjednoznačnějším. V prostoru velkého brankoviště se v duchu slov klasika „tady budu prakticky furt a nikdo mi sem nelezte“ zaparkoval tečující a dorážející Peťa Mešejda, na kterého hrála celá první lajna. Ta druhá zase překvapila nápaditými kombinacemi, zatímco třetí nechala střelecky vyniknout své obránce, a tak se o kupu krásných gólových akcí podělil celý tým. „Tak máme nahráno, Tábor prohrál s Milevskem, takže když si tam teď nějak stoupnem, ono to půjde samo.“ Těmito slovy by se asi dal charakterizovat náš vstup do závěrečného utkání s domácími. Ti mohutně podporováni publikem rozjeli slalom mezi kužely a zasypávali Johnyho lavinou střel. Jen díky němu jsme o půli prohrávali pouze 0:3. Jenže cesty páně a florbal jsou nevyzpytatelné a 3 góly v něm zase neznamenají tolik. Do druhé půle vstupuje náš tým mentálně restartován a Erhy brzy posílá parádní přihrávkou Filipa Kalinu do sóla, kterýžto chladnokrevně proměňuje. Soupeř ještě jednou kousne, ale ani to nás neodradí. Koudy (Pepa Kodym) je konečně odměněn za svou nezměrnou bojovnost a snižuje na 2:4. Když dvě minuty před koncem přemýšlíme o hře bez gólmana, trefuje se od „modré“ Martin Jinda. Bereme time a jdeme do šesti. Branku soupeře sice ohrožujeme, ale nedokážeme se před ní usadit na delší dobu. Zbývá necelá minuta a my se znovu prokousáváme do útočného pásma. Přihrávka na beka a malý, velký muž Šimi Tiny natahuje ke střele. Jeho žabák proskakuje mezi změtí těl a k velké radosti celé naší lavičky končí v síti. Konečná remíza je pro kluky tou správnou odměnou za jejich vůli a pro oba týmy také cennou lekcí, že florbal se opravdu hraje od první do poslední vteřiny. S trofejí pro nejužitečnějšího hráče se díky hlasu svých spoluhráčů mohou mazlit Šimon Švéda a Johny Bican.
FBC Štíři ČB Zelení – FbC Strakonice 4:4
FBC Štíři ČB Zelení – FBC Došwich Milevsko Panteři 5:5
FBC Štíři ČB Zelení – FbC Písek 12:2
FBC Štíři ČB Modří – SK Meťák Black 5:8
FBC Štíři ČB Modří – FBC Došwich Milevsko Žraloci 10:3
FBC Štíři ČB Modří – 1.FbK Tábor 4:4
Sestava Zelených
Eliášek, Bouchal – Hajný, Buzek, Kouba J., Švéda, Kouba Jk. – Hejda, Nosek, Šenkýř, Slepička, Večerník – Vašíček, Tomáš, Dědič, Sochacký, Zítko
Sestava Modrých
Bican – Jinda, Tinavský, Kubeš, Mešejda, Arnošt – Jokl M., Lefan, Kožnar, Kodym, Kříha – Kosař, Fryč, Erhart, Kalina, Kopecký