“Chci si zahrát na MS” doufá Lenka Faltusová

Stala se první hráčkou českobudějovických Štírů, která se dostala do florbalové reprezentace. S juniorskou reprezentací byla na soustředění v Pardubicích a doufá, že to nebyla její poslední reprezentační akce. Cíle má mnohem vyšší. Jaké? A co nám Lenka na sebe ještě prozradila, se dozvíte v rozhovoru s touto sympatickou a velice talentovanou brankářkou.

Lenko, jak ses dostala k florbalu?

S florbalem jsem začala ve druhé třídě. Tenkrát mě rodiče přivedli na jeden trénink. Bylo to v době, kdy se v Malontech florbal rozvíjel. Mně se to začalo hrozně líbit a bavilo mě to. I když jsem původně byla v poli.

A do branky ses dostala jak?

Tenkrát skončila jedna gólmanka a paní Románková mě tam poslala místo ní. Začalo mi to jít a začala jsem jezdit na turnaje. Především s klukama. Se školou jsme se dokonce dostali do O2 Areny. Ve školním poháru jsme nakonec skončili na druhém místě. Poté paní Románková v Malontech skončila, šla do Kaplice a já přestoupila do Štírů. Teď jsem ve Štírech čtvrtým rokem.

Ty v současnosti hraješ i chytáš. Myslíš, že Ti to navzájem pomáhá?

Myslím, že ano. V poli i v bráně člověk potřebuje vytrvalost. Není sranda vydržet celý zápas na kolenou a myslím, že právě i to mi pomáhá do hry v poli. Člověk tím zároveň i posiluje.

Máš za sebou soustředění s juniorskou reprezentací. Kdy ses dozvěděla, že na toto soustředění pojedeš?

Na jednom soustředění jsem byla už minulý rok. Tenkrát přišel e-mail taťkovi a já měla samozřejmě ohromnou radost. On se navíc tenkrát obětoval a odvezl mě až do Bystřice. Už tenkrát se mi tam velmi líbilo, ale jestli pojedu znova, jsem opravdu nevěděla. Tenkrát mi nepřišlo ani žádné hodnocení, prostě nic. Pak jsem dostala nabídku do Jičína. S taťkou jsme zvažovali, zda jet, nebo ne, protože jsem toho měla opravdu hodně. Nakonec jsem jela a zameškala i atletické soustředění. Ale myslím, že jsem udělala dobře. No a teď jsem byla v těch Pardubicích, kde to bylo naprosto skvělé.

Tentokrát si nějaké hodnocení dostala?

Ano, hodnocení mi poslali. Poslali, co mám zlepšit. Prý mám zlepšit střed těla a pak si mám pohlídat ruce, které dávám při chytání pořád dolu. Ale jestli se mnou počítají dál, to nenapsali.

Jaká byla v Pardubicích parta?

Myslela jsem si, že tam bude spousta namyšlených holek. Přeci jenom je to špička v České republice. Ale všechny byly v pohodě. Moc se mi tam líbilo. Hned mě mezi sebe vzaly.

Z jižních Čech jsi byla jedinou zástupkyní?

Ano, nikdo jiný tam z jihu nebyl. Byly tam holky z Prahy, Ostravy, Liberce a jedna holčina z Plzně. Celkem nás tam bylo 21 a z toho byly čtyři gólmanky.

Který z trenérů, které si zatím měla, Ti to dal zatím nejvíce?

Jednoznačně paní Románková. Ona mě všechno naučila. Nebýt jí, tak florbal nehraju.

Ty se nevěnuješ jenom florbalu, ale také atletice. Dá se to skloubit a obojí stíhat?

Hodně jsem o tom přemýšlela. Je hodně těžké to kombinovat. Navíc do toho mám ještě školu. Ale s mým atletickým trenérem mám takovou dohodu, že dvakrát týdně mám florbalový trénink, dvakrát atletický a ještě vždy dopoledne mám atletiku.

I škola Ti tedy vychází vstříc?

Zatím to problém není. Uvidíme, jak to bude dál.

Kdyby ses musela rozhodnout mezi florbalem a atletikou, pro co by ses rozhodla?

Nevím. Přemýšlela jsem o tom, ale nevím. Dokud stíhám obojí, tak se ani jednoho vzdávat nebudu. Myslím, že atletika mi ve florbalu hodně pomáhá.

Předpokládám, že Tě velmi podporují i doma.

Ano, to je jasné. Jinak by to asi ani nešlo. Taťka je hodně obětavý. Jsem za to moc ráda. Nebýt našich, tak určitě nejsem tam, kde jsem.

Je něco, čeho lituješ, že jsi udělala nebo neudělala? Myslím teď pouze florbal.

To nevím. Nic mě nenapadá. Jen bych na sobě pár věcí změnila. Například fyzičku. Myslím, že tu mám špatnou. No a ještě moje přesuny a výhozy. To musím hodně zlepšit.

Jaké máš ambice do budoucna?

Veliké. V atletice je veliká konkurence, což je teda ve florbalu taky, ale v atletice bych se chtěla podívat na olympiádu. A ve florbalu mám takové postupné krůčky. Dostat se do reprezentace, s reprezentací se podívat na mistrovství světa a poté hrát za švédské Pixbo. Tam bych chtěla poté i žít.