Staněk: ,,V poháru není prostor pro chybu”

Rozehrával se do výborné formy. Avšak čtvrtfinálová série Národní ligy s Plzní se mu stala osudnou. Ve třetím utkání, které Štíři ovládli 9:7 a v celé sérii zvítězili poměrem 3:0 na zápasy a mohli se těšit z postupu do další fáze, si českobudějovický útočník Václav Staněk po zákeřném faulu hostujícího Straky potrhal vazy v lokti. Cestu svého týmu v dalších fázích play-off protrpěl pouze na tribuně. Do nové sezóny se odchovanec klubu vrátil ve velkém stylu.

 „Návrat byl těžší, než jsem čekal, ale velmi jsem se těšil a jsem rád, že se mi to podařilo,“ říká 24letý útočník, který po třech odehraných utkáních vede se šesti body kanadské bodování týmu.

 Individuálně se vám tedy návrat povedl.

Myslím si, že herně se daří, až na zápas v Chomutově, celému týmu. Mně se naštěstí podařilo navázat na formu ze čtvrtfinálové série s Plzní. Vyhovuje mi má současná role v týmu a návrat na hřiště si opravdu užívám. Je jen otázka času, kdy se přede mne dostane jeden z tradičních střelců, ale doufám, že pořádnou porci bodů ještě přidám a budu týmu platný, oproti minulým sezónám, i směrem dopředu.

S potrhanými vazy v lokti jste absentoval téměř pět měsíců. Co bylo nejtěžší po návratu na palubovku?

Ruce na holi mi chyběly asi jako na začátku každé sezóny, největší problém byl ale s fyzičkou. Za 10 let to bylo mé první zranění s tak dlouho rekonvalescencí a vůbec jsem nečekal, že tělo takhle rychle zleniví. Přijde mi, že jsem se prostě jednoho dne probudil a najednou měl o 6 kg víc. Když jsem pak přišel na svůj první trénink letní přípravy, kterou jsem navíc zahájil o měsíc později kvůli státnicím a rehabilitacím, na vstupním fyzickém testu za mnou doběhli pouze brankáři a hráči, kteří odstoupili. Poznal jsem, že jsem na tom opravdu špatně.

Takže jste bojoval i s psychikou?

Musel jsem do toho pořádně šlápnout individuálně. Týdně jsem naběhal asi 60 km. Nakonec se mi podařilo shodit více, než jsem přibral a nyní se cítím skvěle.

V Poháru České pojišťovny jste zatím neprohráli a vyřadili dva prvoligové celky. Ve čtvrtek vás čeká další. Tentokrát do Českých Budějovic přijede Kladno. V lize jste zaznamenali vysokou prohru v Chomutově. Proč to právě v Národní lize zatím nefunguje?

Můj názor je, že v Chomutově to bylo prostě o hlavě. V poháru není prostor pro chybu. Prohraješ a končíš. Proto do zápasů jdeme s tím, že může být poslední. Víme, o co hrajeme a chceme zopakovat předloňský postup.

Je tedy těžké hrát dvě soutěže souběžně?

Liga je trochu jiná, to je dlouhodobá soutěž a jedna prohra hned neznamená katastrofu. Ale v sobotu (utkání 3. kola NFL v Chomutově. Štíři prohráli 2:7. pozn. red.) to bylo zcela zřejmé. Nejlépe hrála 3. formace, která ze širšího pohledu nehrála jen o týmové body, ale i tak trochu o sestavu. Kdežto ta naše si po právu „poseděla“.

Z obranné řady jste se dostal až do předních řad po bok dvou kanonýrů týmu. Jaké je to hrát s hráči, kteří za sezónu nastřílejí přes 40 branek?

Rok v obraně mi herně hodně pomohl. Najednou jsi mnohem častěji na míčku a máš větší zodpovědnost, protože za tebou většinou stojí už jen brankář. Branek jsem nikdy moc nedával, spíš téměř žádné, ale právě defenzivní zkušenosti mě vrátily zpět do útoku právě po bok Lukáše Malého a Michala Měřičky. A hraje se mi s nimi opravdu skvěle. Jednak už spolu hrajeme dlouho a navíc si myslím, že se typově dobře doplňujeme. Oba jsou vynikající střelci, kteří mohou rozhodnout zápas s jakýmkoliv soupeřem. Mým úkolem je vytvářet pro ně co nejvíce prostoru a šancí a sem tam vstřelit i nějakou tu branku. To první se zatím daří, to druhé snad začne.

Trenér začíná dávat i šanci mladým hráčům. Vzpomenete si na své začátky v prvním týmu Štírů? Tři roky jste strávil v rezervě a s A-týmem pouze trénoval.

Dnešní mladí hráči to mají podle mě jednodušší. Okolo mne bylo v mládežnických letech hned několik skvělých hráčů, kteří za A-tým nastupovali už v podstatě od dorostu, protože tehdy to pravidla ještě umožňovala. Navíc tehdy byla v A-týmu postupová generace v nejlepším věku, a tak těch příležitostí nebylo tolik. Navíc musím uznat, že jsem ani výkonnostně tehdejšímu týmu neměl moc co poskytnout. Potřeboval jsem ještě nasbírat zkušenosti, zlepšit se po všech stránkách a alespoň se přiblížit vrstevníkům.

Nyní máte volný víkend díky Poháru Mistrů v Mladé Boleslavi. Jak ji využijete?

Tréninky jsou tento týden zaměřeny na vylepšení kondice. Fyzická připravenost byla zatím vždy na naší straně, což nám pomáhá otáčet a vyhrávat zápasy.

 A ve čtvrtek ihned pohárové utkání s Kladnem.

Kladno má mnoho technicky velmi dobře vybavených hráčů, ale to měl konec konců i Start. Rozhodně nejde o neporazitelný tým. Letos už jsme se s nimi střetli v téměř poloviční sestavě na Czech Open a dokázali s nimi držet krok. Přestože jsme nakonec ztratili vedení 2:0 a vypadli, věřím, že jim prohru vrátíme a půjdeme dál. Je to jeden z hlavních cílů letošní sezóny a důvod, proč hrajeme pohár dobrovolně od 1. kola.

 Případný postup do skupiny s extraligovým Chodovem, by byl obrovský úspěch klubu, že?

Určitě ano. Ještě větší než předloni, kdy jsme do skupiny postoupili díky kontumaci s Havířovem. Letos bychom postup vybojovali na hřišti a navíc s plným možným počtem výher. Doufám, že se počet diváků vyšplhá hodně přes trojmístné číslo a my jim za odměnu zajistíme další 3 kvalitní týmy, na které se budou moci přijít podívat. A to včetně jednoho z nejlepších týmů v republice.

(dm)